Der Historiker Václav Tomek bedankt sich für den Brief von Thun und dessen freundliche Worte. Er betont, es freue ihn, dass Thun so verständnisvoll auf die Forderungen in seinem letzten Brief reagiert habe. Er ist froh zu hören, dass Thun mit seiner Arbeit zufrieden zu sein scheint. Tomek schreibt, dass ihm die Zusammenarbeit mit dem Minister große Freude bereite und entschuldigt sich, dass er in seinem früheren Schreiben an Unterstaatssekretär Helfert den einen oder anderen schärferen Ausdruck benutzt hatte.
V Praze dne 15. Května 1858.
Vaši Excellencí!
Cítím se zavázán k velikým díkům za tak upřímný a laskavý dopis, který jste mě v
nynějších mých okolnostech poctiti ráčili.
Obával jsem se poněkud i sám, aby
mi nebyly na cestě překážky, jakých se list u Vaší Excellencí, ne sice ony,
ježto náleží v úředním běhu věcí, kterými ovšem nemohl býti znám, ale takové,
které by pocházely ze samého způsobu a směru mé posavadní činnosti. Nabyv
přesvědčení, že jsem se v domnění svém zcela nemýlil, nejsem nad tím zaražen.
Kdybych ze své slabosti chtěl se proto oddati citům nepříjemným, byl by mi list
Vaší Excellencí, kterého si v tomto ohledu co drahého pokladu vážím, dostatečnou
mravní posilou.
Více než stvrzení v tomto domnění bylo by mě bdelo [sic!],
kdybych se byl měl obávati, že se smýšlení Vaší Excellencí o mně změnilo. Majíť
sice duchovní zájemnosti, kterým člověk život svůj věnuje cenu a půvab svůj
předně samy o sobě; ale jest to velikou posilou, smíti se oddati vědomí, že cíl
a směr, jejž jsme uznali za pravý, ne-li ve všech stránkách a měrách svých, však
ve vlastní své podstatě uznáván a pěstován jest od muže jak duchem silnějšího i
postavením svým povolaného k hlubšímu a všestrannějšímu pojímání věcí. Mně bylo
šťastným řízením přáno, býti jaksi pojat v průvod na životní draze Vaší
Excellencí; hvězda ta nesmí mně blednouti, aby se to nedotklo mého vnitřka,
zájemností mně nejdražších na světě. Tím prosím abyste ráčili omluviti ten neb
onen třeba ostřejší výraz v dopisu mém ku panu státnímu sekretáři.
Věda nyní,
že byli jsem čím Vaší Excellencí milý, že v tom žádné bolestné ztráty obávati se
nemusím, jsem tím potěšen tak, jak byl úmysl Vaší Excellencí, mě listem svým
potěšiti a posíliti, k odevzdání se přitom pokojně blahé naději, že i hmotným
potřebám mým a ku potřebné cti před světem (jež příčin vlastních nezná) náleží,
co moudrých a milostivých rukou se nachází.
Vaší Excellencí
s povinnou hlubokou úctou
oddaný
V. V. Tomek