Der Historiker Václav Tomek bedankt sich für das Angebot, ein Lehrbuch für den Unterricht in österreichischer Geschichte zu schreiben. Er äußert allerdings Zweifel, das Werk in der kurzen Zeit, in der Thun ihn vom Unterricht freistellen will, fertigstellen zu können. Er hofft daher, gegebenenfalls wieder von seiner Lehrverpflichtung befreit zu werden.
Vaše Excellencí!
Obdrživ vysoký ministeriální dekret, jímž se mi v sepsání dějepisu rakouského
povoluje osvobození od školních přednášek v druhém půlletí tohoto školního roku,
dovoluji si Vaši Exc. obtěžovati těmito uctivými řádky, abych jim vřelé díky své
za tuto mně prokázanou milost vyslovil.
Musímť blahosklonné splnění mé
žádosti v tomto ohledu považovati za důkaz skládané ve mne důvěry, že se o
vykonání onoho úkolu dle vší síly své pokusím; i račtež tedy Vaše Exc. laskavě
přijmouti ode mne slib, že svědomitě užiji svobodného času mně propůjčeného,
abych práci tuto vykonal co nejpřiměřeněji účelu jejímu.
Poněvadž okolnosti
tomu nepřály, aby bylo bývalo možná, mne na delší čas z povinností školních
propustiti; nemohu sice doufati, že bych za čas uděleného propuštění s celým
tímto, velmi rozsáhlým úkolem svým hotov byl; a však učiním, seč mne bude,
odevzdávaje se přitom naději, že kdyby se práce tato naskrze jinak v žádoucí
krátké lhůtě dokonati nedala, Vaše Excellencí ponížené žádosti mé o opětné
udělení potřebné prázdně časem svým slyšeti neráčíte.
Vaší Excellencí
s povinnou poslušností
oddaný
Tomek